92 let kina Orion: ALENA MIHULOVÁ uvádí film MĚSTEM CHODÍ MIKULÁŠ, opavský filmový klub – ČT 13.12. 19:30

ONLINE REZERVACE

35mm projekce v kino-kvalitě jediné existující filmové kopie České televize

Drama, Československo, 1992, 88 min
Režie: Karel Kachyňa
Předloha: Jan Procházka (povídka)
Hudba: Petr Hapka

Příběh o velkém trápení malého uličníka, který se o mikulášském večeru zamotá do osudů dospělých (1992). Hrají: E. Balzerová, J. Abrhám, D. Douda, A. Mihulová a další. Scénář: J. Procházka, K. Kachyňa a I. Procházková. Kamera V. Smutný. Režie K. Kachyňa

Když se v předvánočním čase sejdou v nemocnici samí smutní a opuštění lidé, kteří si navzájem znepříjemňují každou chvilku, dostává příležitost dobré srdce. Městem chodí Mikuláš a Ruda si usmyslel, že ho musí dostat přes nemocničnmí bránu, aby jedné holce rozsvítil oči.

Režiséra Karla Kachyňu fascinoval svět dětské duše v kontrastu se světem dospělých, ostré a nekompromisní vidění světa. Zároveň měl citlivý smysl pro zachycení charakterů outsiderů, lidí, kterým osud upřel bezstarostnost mládí a kteří přesto prokazují hrdost i naději. Mezi všemi těmi příběhy vyniká adaptace autobiografického románu Alana Marshalla Už zase skáču přes kaluže podle scénáře Jana Procházky.

Ke svému oblíbenému scenáristovi se Kachyňa vrátil i v roce 1992. Pro televizní film zvolil povídku Městem chodí Mikuláš. Jejím hrdinou je malý kluk, ale stejně jako u většiny režisérových „dětských“ filmů, ani tentokrát se nejedná o film pro děti. Nebo pouze pro děti. V nemocnici na malém městě se odehrávají převážně příběhy dospělých. Nikdo z nich se zrovna nenachází v úspěšném období života, mají porouchané vztahy, nedaří se jim v práci. Hořkost z nich dělá lidi nepříjemné, a tak i třináctiletý uličník dostává kapky od každého, koho potká. Ne neprávem si vyslouží přezdívku Lže a krade, ale podezření na něj padá i ve chvílích, kdy je nevinný. Jenže zrovna tenhle kluk si usmyslí, že udělá radost jedné smutné holce. A protože je 5. prosince, slíbí jí, že do nemocnice přivede Mikuláše. To ovšem znamená, že se musí dostat ven. A pod bystrým zrakem vrchní sestry to nebude nijak snadný úkol. Tenhle souboj s nejistým výsledkem má ale v závěru jedno jisté – všichni jeho aktéři pomalu otvírají oči a jako zázrakem otvírají svá obrněná srdce a prožijí chvíli vzájemného porozumění.

Karel Kachyňa věnoval vždy velkou pozornost výběru malých herců. Dlouhé castingy, kamerové zkoušky, testy schopnosti komunikace s dospělými hereckými partnery – to byl náročný proces, předcházející obsazení dětské role. Proto nám jeho hrdinové připadají tak uvěřitelní, přirození. Takový je i Daniel Douda v roli Rudy. Zvládl skvěle souhru s Josefem Abrhámem, Eliškou Balzerovou, Barborou Hrzánovou, Alenou Mihulovou i Kateřinou Hrachovcovou. Nebyl to jeho první film, objevil se již v moderní pohádce Freonový duch, ale jak už to u dětských talentů často bývá, jak zazářil, tak zase zmizel. Herectví se dál už nevěnoval. V roli Rudy bude ale v tomto lehce melancholickém příběhu divákům stále připomínat, že když je dobrá vůle, přijde i Mikuláš.